Symbióza v přírodě

Až donedávna převládal ve vědě názor, že evoluce je boj a že vítězem se stane ten, který přemůže ostatní. Darwinismus, jak se tento styl myšlení nazýval nakonec vedl až k zhoubným nacistickým teoriím o nadřazené rase.

V posledních letech se však stále více ukazuje, že v přírodě získává výhodu ne ten agresivnější, ale naopak ten který spolupracuje s ostatními.

Symbióza je oboustranně výhodné soužití. V přírodě najdeme celou řasu příkladu. Hřib kozák a strom bříza. Lišejník tvořený řasou a houbou. V obou případech jeden z organizmů dodává vodu, druhý organické živiny. Mezi symbiozu náleží např. i vztah mezi lidským organizmem a bakteriemi ve střevech, které pomáhají v trávení potravy.

V přírodě nacházíme i celou řadu příkladů obětavého chování zvířat. Jsou případy, že člověka zachránil v moři delfín. A dokonce, že o malé dítě se dlouhá léta v divočině starala smečka vlků.

Dokonalým příkladem symbiotických společností jsou společenstva mravenců a včel. Bez znalosti managmentu a teorie řízení, dokáží vytvořit dokonale propojený a fungující systém, v němž každý jedinec má svojí úlohu a místo. Je to intuice a ochota přijmout svou roli, která toto umožňuje.

Je paradoxem, že lidská společnost tvořená Homo sapiens sapiens je společností nefungující přes tisíce stran zákonů, norem a předpisů, které formují náš život. Vezměme si příklad z přírody. Doplňme rozum intuicí, která nám ukáže cestu z krize ven. Nahraďme individualistický a konkurenční systém, systémem ve kterém bude hrát hlavní roli spolupráce a zájem celku. Na zemi se tak vrátí ztracený ráj. Podívejme se jak funguje organizmus člověka i jiných tvorů. Je složen z buněk, které plní svojí roli vrámci celkového organizmu. Pokud ne, organizmus onemocní a nakonec může i zemřít.