Život a Smrt
Jednou ze základních otázek kterou si klademe je otázka naší nesmrtelnosti. Ještě nedávno byla spojena jen s vírou a náboženstvím. Dnes je to i otázka, kterou se seriózně zabývá věda.
Jsou to hlavně průkopnické práce dr. Moodyho a dalších, kteří shromáždili mnoho svědectví lidí, kteří přežili klinickou smrt. Ač jejich mozek nevykazoval žádnou aktivitu, popisují velice podobné intenzivní zážitky. Začínají uvědoměním si, že opustili své tělo a pozorováním svého okolí, včetně rozhovorů a oživujících pokusů lékařů. Poté letí tunelem, na jehož konci je jasné světlo. To popisují jako vysokou duchovní bytost plnou lásky a porozumění, s kterou telepaticky vedou rozhovor. Je jím promítnut film jejich života, ve kterém vnímají nejen to co zažili, ale i pocity které vyvolali u druhých. Poté někdy následuje setkání se zemřelými příbuznými a vize nádherných krajin, krásnějších než pozemské ráje. Spíše vyjímkou jsou zážitky těžké a nepříjemné. Častěji se objevují u sebevrahů. Nemáme totiž právo vzít život druhému, ani sobě s vyjímkou obětí jako byl např. Palach.
Druhým fenoménem, který byl objeven v posledních desetiletích představuje tzv. hypnotická regrese. Psychoterapeuti zjistili, že v hypnóze, si člověk může vzpomenout nejen na zážitky v raném dětství, těhotenství ale i dokonce na minulé životy a na " životy mezi životy". Tyto popisy se shodují s pracemi dr. Moodyho a zároveň je možné pravdivost vzpomínek dodatečným výzkumem potvrdit.
Tyto prožitky mívají velký dopad na hodnotový systém lidí. Poznávají, že konat zlo se nevyplácí, neb co vytvoříme nyní se nám v příštích životech vrací. Že velikost bankovního konta a osobní úspěch nejsou v životě tou nejdůležitější hodnotou. Ale je to především láska k druhým, soucit a také vzdělávání a rozvíjení moudrosti.
Život a Smrt nejsou jen záležitosti člověka. Týkají se všeho ve vesmíru, i vesmíru samotného. Vše má počátek a konec. Nic není stále, ale všechno je v pohybu a v čase se mění. Všude v přírodě a světě vidíme zrození, rozkvět, postupný úpadek a zánik, po kterém následuje nový cyklus, který se opakuje zase za trošku jiných podmínek. Je to vlastně projev života, jeho dech.
V životě člověka se projevuje konstruktivním vyspíváním a zráním těla do cca 25 roku života. Poté jeho postupnou destrukcí končící smrtí.
V životě planety jsou to střídání konstruktivního dne a destruktivní noci.
V životě sluneční soustavy střídáním konstruktivní fáze jara a léta s destruktivní fází podzimu a zimy.
V životě vesmíru je konstruktivním obdobím čas, kdy se původně homogenní vesmírná hmota koncentruje do podoby kosmických těles a následně chladne. Destruktivní doba je dobou, kdy se vesmírná hmota opět rozežhaví, aby se nakonec opět rozešla do původního stavu homogenního plazmatu. Nakonec po mnoho a mnoho cyklech mizí i samotná hmota, prostor a čas.
Zůstává pak pouze to, co nazýváme Bytí, Podstata či Bůh. Je to to jediné co je stálé, statické, neměnné. Z něj opět v dalším Velkém třesku vznikne další vesmír. Z něj vznikne i duch, který nejdříve bude prožívat životy rostlin, zvířat, člověka, vyšších vývojových druhů, aby nakonec splynul s Podstatou a vrátil se tak odkud vyšel. Cyklicky se tak vyvíjí i naše Já jsem. Je věčné, jen mění " svůj obal". Jednou je jeho vjem dokonalý- když je spojen s Podstatou, jindy zase nedokonalý, když prochází vývojem.
Ve fotogalerii spatříme symbol vzniku a zániku a obraz vývoje a reinkarnace člověka. Spatříme i malby umělce, který vizi posmrtného duchovního světa zobrazil na plátně. Uvidíme příklady cyklů vznikání a zanikání v přírodě.
