Sláva humoru

 

Své první blogové zamyšlení věnuji humoru.

Již několikrát jsem se ve škole setkal ze situací, kdy se na mně obrátil některý z žáků ze slovy „ Pane učiteli, oni si z Vás dělají legraci“. Má odpověď většinou zněla „ Já si kdysi také dělal legraci ze svých učitelů, tak proč by si nějaký student občas nemohl udělat legraci ze mne“. Vzpomínám jak před časem se na mně jeden kamarád, také učitel obrátil s dotazem „ Taky si s tebe dělají ve škole srandu jako ze mně“. „ No jasně“ řekl jsem mu a od srdce se zasmál.

Humor má jednu velmi dobrou stránku. Nejen, že je kořením života, ale také skvělým lékem tělesných i duševních nešvarů jako je třeba egoismus a pýcha.

Nedávno jsem pozoroval jednoho psa jak s pocitem důležitosti nese v tlamě igelitovou láhev. Opravdu se tomu obrazu nešlo nezasmát.

Ale není stejně úsměvná naše důležitost a pýcha plynoucí jen z trošku významnějšího postavení.  Tu jsme profesoři, jindy zase vědecké kapacity, manažeři, ministři či náboženští vůdcové a už se nám často zvedá čumáček ( mně občas také ) v těžko potlačovaném pocitu osobního významu a důležitosti.

Člověk je zvláštní tvor. Začal se považovat za obraz dokonalého Boha, pána přírody a přitom se chová jako nejhloupější tvor pod Sluncem. Když se k pobřeží jihovýchodní Azie v roce 2004 blížila vlna Tsunami všechna zvířata utekla jen s výjimkou jednoho tvora který sám sebe pojmenoval tvor homo sapiens sapiens ( člověk moudrý, moudrý ).

Možná se pokusme na to vzpomenout v každé chvíli když se budeme cítit důležití. Představme si, že pro skutečně moudrého tvora je pohled na nás stejně úsměvný jako náš pohled na důležitě si vykračujícího pejska nesoucího igelitovou láhev nebo důležitě se kroutící žížalu v zemi. Pak se nejen zasmějeme sami sobě, ale bude i méně zla ve světě.

V poslední době humoru se společnosti ubývá. Je to škoda, protože stále platí „ S úsměvem jde všechno líp“ .