Krátká úvaha o sexu, lásce, vztazích a samotě

Když se zjišťovalo jaké je nejpoužívanější téma v internetových vyhledávačích, bylo to slovo sex.Je to téma které vždy budí emoce a kontroverzi, téma ve které se společnost pohybuje od jednoho extrému k druhému.

Není vzdálená doba, kdy tato oblast byla ve společnosti tabu. Sex byl nazírán jako hříšná činnost tolerovatelná maximálně tak za účelem plození dětí. Ještě dnes se tento názor  vyskytuje u některých představitelů  církví.

Pak je tu současná doba, která naopak je plná sexuálních symbolů od reklamy až po rádoby vědecké články popisující sex jako pilulka jehož pravidelnou konzumací se zlepšuje náš zdravotní stav.

Dnešní doba je dobou kdy všechny základní hodnoty společnosti již dávno ztratili význam jaký by měli mít. Vztah není vztahem, láska není láskou a sex není tím čím by měl být. Dnešní vztahy jsou často vztahem dvou sobeckých  lidí,  kteří chápou svého partnera jen jako uspokojitele svých osobních egoistických potřeb. Někdy finančních, jindy citových, reprezentačních či sexuálních. Láska je ve vztahu chápana také tak. Často vídáme takové to „ Já tě miluji a proto ty musíš dělat co chci já ….“ Dva lidé jsou spolu, ale vlastně oba jsou ponořeni v prázdnotě samoty i když navenek obklopeni spoustou lidí.

 Myslím, že láska vztah a sex by měl být o něčem úplně jiném. Sdílení to je možná to nejlepší slovo.  Nepřijde to samo sebou a musíme se tomu všichni učit. Je to hodně o  empatie, o vcítění se do druhého, o tom naučit se vidět svět očima toho druhého. K tomu patří i přijetí druhého člověka s jeho chybami a společnou snahou tyto chyby odstranit. 

 Kdo tyto kvality v sobě rozvine  také zjistí, že nikdy nemůže být skutečně sám i kdyby ho partner nebo dokonce všichni lidé opustili. Skutečná láska se nedá omezit na nějaký konkrétní objekt naší touhy. Naopak spojuje nás ze vším co existuje. S každým stromem, zvířetem,člověkem veškerým životem na zemi i v celém vesmíru. Láska je stále všude kolem nás jen my jí nevnímáme, protože jsme pořád zalezlí ve svých ulitách ( i já většinou ) naších chtění, starostí a tužeb. Zkusme z té ulity někdy vykouknout.a uvidíme fantastický svět kolem nás. Stojí to za to, opravdu.