Ohlédnutí za učitelskou kariérou

Učitelské povolání bylo vždy mým snem. Dodnes přemýšlím o tom proč. Vedle dlouhých prázdnin, mně možná lákalo prostředí, kde jsem jako školák poměrně rád chodil. Nebyl jsem nikdy úplně excelentní student, ale vzdělávání, poznávání světa pro mě vždy bylo dobrodružstvím.

Již od skončení školy jsem se několikrát pokusil stát pedagogem. Vystudoval jsem i dálkově Pedagogiku, ale nikde nebylo volné místo pro mojí aprobaci. A tak jsem se domníval, že sen zůstane pouhým snem.

Na SPŠ

Až v roce 2007 najednou se ta možnost objevila. Bylo to na škole, kde jsem kdysi sám studoval- SPŠ Frýdek-Místek. Přijímal mně tam ředitel, který mně sám kdysi učil a také si na mně vzpomněl. Dostal jsem tam za úkol učit odborné předměty, které jsem znal ze své tehdejší odborné praxe. Byly to hlavně předměty týkající se technických měření a zkoušení materiálu.

Když jsem vešel do první hodiny měl jsem hroznou trému. Nebyl jsem zvyklý mluvit před tolika lidmi. Roztřepal se mi hlas. Ale velice rychle jsem si zvykl. Samotného mně překvapilo, jak brzy  člověku připadne normální mluvit před větší  skupinou lidí.

Většina tříd, které jsem na SPŠ učil byla slušná. Jen jednu třídu bych mohl hodnotit, že jsem jí dostal za trest. Předmět, který jsem hlavně učil ( Kontrolu a Měření ) žáci celkem brali. V rámci hodin probíhala i měření a to žáky bavilo. Můj vztah s vedením školy byl zpočátku dobrý. Brzy po mém nástupu se změnil na škole ředitel. Nový ředitel mně zpočátku podporoval. Chválil mně i za práci na projektu technické modernizace školy, který tehdy na škole probíhal. Postupem času jsem, ale z jeho strany pocítil změnu. Bylo mi záhadou co to způsobilo. Možná jsem se v jeho přítomnosti dosti odvážně vyjadřoval ke koncepci současného školy, nebo mu vadil můj životní styl. Když se dozvěděl, že jsem vegetarián dost divně se na mně podíval.

V březnu roku 2009 mně poprvé kritizoval. Že prý si na mně nějaký učitel stěžoval, že jsem v jisté hodině nepromítl video, které jsem měl. Zároveň mi oznámil, že moje budoucnost na škole bude záviset na počtu přijatých žáků v novém školním roce.

Úbytek  počtu žáků byl značný a tak mi ředitel oznámil, že pro mně na příští rok nemá místo. Když jsem se ale dozvěděl, že ač propouštějí mně, důchodci zůstávají na škole dál, hodně  jsem se dopálil . Na pedagogické poradě jsem mu řekl, že lže. Ředitel si mně poté pozval ještě jednou. Řekl, že abych to psychicky unesl, neřekl mi původně celou pravdu. Prý na mně v posledních měsících pozoroval menší nadšení do práce a to byl hlavní důvod mého propuštění.  Nakonec jsme se rozloučili v dobrém.

Návštěva astroložky

O rok později v srpnu 2010  jsem v Brně navštívil jednu vědmu-astroložku. Znala jen čas a místo mého narození, jinak nic. Přesto bylo velice zajímavé, jak přesně dokázala popsat řadu věcí z mého života. V papíru, který mně předala na úvod bylo psáno . „ Klíčovým tématem těchto let jsou pro Vás děti. Skrze činnost s dětmi, jejich vedení, výchovu můžete více uplatnit své tvořivé schopnosti. S dětmi máte na sebe navzájem v tomto období velmi silný vliv. Jejich zážitky, názory se Vás úzce dotýkají. A mohou měnit i Váš pohled na život, na sebe samého i ovlivnit Vaše rozhodování. Obdobně i Vy sám působíte na děti. V této době se můžete realizovat jakoukoliv pedagogickou činností ať už vůči dětem, dospělým nebo zvířatům.

Poté jsme jednu a půl hodiny rozebírali jednotlivé stránky mého života. Zajímal mně m.j. konec mé kariéry na SPŠ. Řekla mi, že s panem ředitelem jsem kdysi v minulém životě úzce spolupracoval. Poté se, ale  naše cesty rozdělily. Já jsem prý šel duchovní cestou, on šel více do hmoty. Z této události pak se vytvořili i příčiny našeho rozchodu v tomto životě. Prý jsem ho dráždil duchovností. Já jsem, ale v minulosti také pochybil. Byl jsem hodné pyšné. Z toho se pak odvíjí, některé mé nepříjemné životní události, jako vyhazovy z práce.

Paní astroložky jsem se ptal i na mé působení na škole v Havířově. Řekla mi, že ani zde není moje místo dlouhodobě. Řekla tehdy, že tam budu pravděpodobně ještě rok. Ono to tak i vypadalo. Nakonec to bylo o pár měsíců déle, díky tomu, že paní Butorová šla na mateřskou dovolenou, čímž se uvolnilo pár hodin. Naznačila mi, že i v Havířově jsou jistí lidé s kterými v minulosti mám nevyřízené účty.

Řekla mi, že poté budu mít nějakou další práci. Ale nedokázala říci jakého oboru se to bude týkat.

V Havířově

Do Havířovské školy jsem se dostal díky inzerátu v Avízu. Škola hledala vyučujícího na předmět ZPV. Zavolal jsem tam a na základě životopisu mně přijali.

Obsah předmětu se mi zamlouval. Ale musím přiznat, že mně poněkud zklamali studenti. Ze tří tříd, které jsem tehdy učil jen s jednou jsem byl spokojen. V ostatních mně překvapil podstatně menší zájem o „poznávání světa“ než byl u studentů SPŠ. Jistě to bylo i tím, že jsem na spš učil hlavně třetí a čtvrté ročníky, kde už přece jen puberta pomalu končí.Když jsem jednu z těchto tříd měl letos jednu hodinu na suplování, můžu konstatovat, že většina z té třídy již docela zmoudřela. 

Myslel jsem si, že na škole budu jen rok, ale osud nakonec rozhodl jinak. Díky hospitaci tehdejší zástupkyně p. Tvrdíkové, které se hodně líbil můj výklad o vesmíru jsem dostal smlouvu na následující rok a z 6hod jsem učil 12hod.

Další věci už znáte. V tomto školním roce se má situace ve škole  den po dni zhoršovala a až do definitivního konce. Situace se, ale zhoršuje i pro mé kolegy. Atmosféra ve škole není dobrá. Je spíše atmosférou strachu. Souvisí to s objektivními věcmi. Je to především úbytek žáků, tím i pokles peněz pro školu a hodin pro učitele. To přináší obavy ze ztráty zaměstnání pro kolegy. S tím, ale zároveň přichází i další nepříjemné změny pro mé bývalé kolegy učitele. Tou hlavní bylo zavedení pracovní doby. Od 1.2. každý učitel musí být ve škole od 7hod do 15h30min bez ohledu na to, kolik hodin v daný den učí.

Ještě pár postřehů

Vše se vyvíjí i já, tím , jak získávám životní zkušenosti. Na SPŠ jsem učil spíše klasickým způsobem. Diktoval jsem žákům a ti si psali zápisek do sešitu. Bylo to i nutné, neboť se zčásti jednalo o maturitní předmět.

V Havířově jsem učil předměty doplňkové, které měly poněkud jiný význam. Zde jsem se spíše snažil vše brát jako hodiny, ve kterých je možné diskutovat o různých tématech ať již vědeckých či třeba politických. Když jsem viděl, že jen část třídy jeví k tomu ochotu, založil jsem tyto stránky. Řekl jsem si, že budu svůj čas věnovat hlavně těm, kteří se ode mně budou něco chtít dozvědět. A ty druhé bez zájmu jsem nechal více méně být.

Kdybych měl zhodnotit, jak jsem se změnil za poslední čtyři a půl roku pedagogické dráhy, tak bych řekl, že jsem se vyléčil z idealismu. Práce učitele je mnohdy zajímavá, tvořivá, ale zároveň mnohdy ubíjející a demotivující.

Dnešní školství je od základu postaveno na špatných základech. Já si myslím, že nejdříve by se měl člověk vychovávat k lidskosti, k empatii vůči druhým lidem, ale třeba i zvířatům a rostlinám. A teprve pak se vzdělávat v dalších oborech. Dnes se na morálku příliš nehledí. Základem vzdělání je idea dosažení vyššího výkonu, výchova k soutěživosti. A to je špatné.

Pokud chceme mít lepší svět, pak se musí změnit hlavně toto. To bude i vašim úkolem, až opustíte školy.