Ohlédnutí za rokem 2011

Je to již mnoho století, co v Mayských spisech byl uveden datum 28.10.2011, jako jeden ze dvou milníků přechodu ze starého do nového věku.

Před nástupem roku tomu nic  tak moc výrazně nenasvědčovalo. Většina ekonomů a politiků se předháněla v článcích oslavující konec ekonomické krize. Hospodářství se začalo dařit a HDP  růst. Nezaměstnanost mírně, ale přece klesala.

Jen jednu věc páni ekonomičtí experti v té chvíli opomněli. Že finanční a ekonomická krize byla řešená stejným receptem, jaký ho vyvolala. Tedy tvorbou dluhů. Krize roku 2008 byla způsobena dluhy domácností a dluhy bank hlavně v USA. Místo skutečného řešení, byly dluhy jen přeneseny na vyšší státní úroveň.

Selský rozum mi říká, že každý problém, který zametu pod koberec se mi časem vrátí a to ještě s větší silou . Myslím, že o tom byl hlavně rok 2011, a o tom  budou i ty roky příští.

Dochází totiž k něčemu co se v televizních zprávách ani v žádném z hlavních deníků nedočtete. Píše se o tom pouze v duchovních, mnohdy tisíce let starých spisech. Mění se něco, co můžeme označit jako vliv, či vibrace okolního vesmíru. Již řadu let nejen klimatologové pozorují, že něco se děje s počasím na zemi. Dokonce i astronomové zjišťují, že k výrazným změnám dochází v celé naší sluneční soustavě a to bez zjevné příčiny.

Tato vibrace aniž si to uvědomujeme ovlivňuje i myšlení každého z nás a tím i celé lidské společnosti. Starý vliv byl vlivem dostředivým. Podporoval v lidech sobectví a egoismus.  Lidem tohoto typu se v uplynulém věku docela dařilo. Nastupující vliv je charakterizován odstředivostí. Posílí ty, co myslí více na druhé a celek, tedy altruisticky. Naopak ti, co budou spjati ze starým vlivem se budou dostávat do stále větších a větších problémů. Budou se zuby nehty snažit udržet si své postavení, budou kopat kolem sebe a budou se snažit všemi silami zabránit nástupu toho nového. Šanci, ale nemají.

Nový rok začal revolucemi v Arabském světě a mohli jsme pozorovat jak dostředivé režimy, které se ještě před rokem zdály neotřesitelné padly. Pak  se protesty přesunuly i do západního světa a nakonec dokonce i do Ruska. Je to nejen často tíživá ekonomická situace, která lidi vede do ulic. Je to i najednou probuzená touha po lepším soucitnějším světě která se v lidech rodí.

U dostředivých vlád pozorujeme, jak se snaží změnám zabránit. Někdy je to strašení a předvolební demagogie. Jindy jsou to represe. Jeden summit politiků střídá další. Peníze se tisknou, jak na běžícím spásu. Stále je opakováno, že zde konečně máme přijatá opatření, která krizi zastaví. Že ten právě přijatý úsporný program již konečně finance stabilizuje atd.

Ale nějak to přestává fungovat. Přes veškeré snahy politiků se krize den po dni, měsíc po měsíci stále prohlubuje a jeví se bezvýchodnou.

Tak to bude jistě probíhat i v následujících letech. Bude se zhoršovat naše ekonomická situace, klima bude stále více nestabilnější, zasáhnou nás možná neznámé choroby. Zkrátka život bude stále těžší. Na druhé straně pomalu začne rozsvěcovat světýlko v myslích a srdcích mnohých z nás. Stále více lidí bude vidět smysl života v pomoci druhých. Zčásti to bude díky zesilujícímu odstředivému vlivu a zčásti také díky životním zkušenostem.

Lidé totiž pochopí, že hlavní příčinou současné krize a selhání socialismu i kapitalismu je lidské sobectví a vzájemná soutěživost. Pak také pochopí, že jedině společnost založená na vzájemné spolupráci a solidaritě může být skutečně prosperující. To pak otevře dveře příchodu nového zlatého věku lidské civilizace.