O víře a nevíře v Boha

Je či není bůh? Otázka, která hlavně v posledních staletích a desetiletích rozděluje lidi na dvě skupiny. Lidé první skupiny se nazývají věřící a zpravidla se řadí do některého z náboženství. Lidé druhé skupiny se označují jako nevěřící či ateisté a vůči první skupině se často ostře odlišují.

Je toto dělení, ale zcela oprávněné? Vždyť i ateismus je jen víra a to víra v neexistenci Boha. Zároveň toto dělení je typické pouze pro současnou moderní dobu. Téměř přes celé lidské dějiny si nikdo nedokázal představit svět bez něčeho, co stojí za tímto smyslově vnímatelným světem. Co tedy lidi vedlo v této době k ateismu.

Myslím, že důvodu je více.

První spočívá ve zkušenostech lidí s chováním těch, co by měli být Bohu nejblíže, tedy kněžích. Z historie i současných skandálů v církvích jsou všem dobře známy.

Druhý důvod spočívá v existenci utrpení a na první pohled nespravedlnost ve světě. Mnohý si řekne " Kdyby byl Bůh, proč trpí nevinní a dobří lidé a naopak často mrchy mají štěstí".

Třetí důvod spočívá často v naivních představách o Bohu jako velice starém pánu sedícího v nebi na obláčků hýbajícího s osudy světa.

Zkusme se zamyslet nad těmito důvody hlouběji.

Ty první dva obviňují hypotetického Boha z nečinnosti a nespravedlnosti. Zapomínají, ale na to, že lidé mají svobodnou vůli. Ve svém životě mají volbu mezi dobrem a zlem. Z nespravedlnosti je možné obvinit Boha v křesťanství. Toto náboženství skutečně nedokáže vysvětlit hlubší příčiny utrpení řady hodných lidí. Když, ale přijmeme ideu reinkarnace ( mimochodem byla součásti i prvotního křesťanství ), pak je náš život těsně provázán z životy minulými. Utrpení pak spíše než trestem je výchovnou lekcí, při kterých prožíváme to, co jsme kdysi činili druhým.

Třetí důvod je oprávněný jen u některých nižších náboženských názorů. V lidských dějinách se setkáváme s různým pojetím Boha od velmi primitivních až po velmi dokonalé filozofické systémy. Ty, ale většině ateistů buď nejsou známy, nebo nejsou promýšleny. A tak neví, že v nich Bůh není mocnou osobou, ale čistým bezrozměrným a bezčasovým Bytím.

Ateismus je často dáván do souvislosti s poznáním vědy, která údajně Boha ve Vesmíru nenachází. Ve skutečnosti, byli všichni velcí fyzici a vědci lidmi věřící včetně Einsteina a dalších. Poznání přírody bylo pro ně především poznání skrytého řádu, který je manifestován v krásách či v dokonalosti fungování světa anorganické přírody a všech forem živých organizmů.

Již starověké filozofie hovoří poněkud paradoxně o Bohu  jako o živoucí prázdnotě a o světě jako máji- iluzi, představě snu. Dnešní moderní fyzika studující podstatu hmoty zjistila že hmota na první pohled tuhá a pevná je tvořena nepatrnými částicemi, mezi kterými jsou obrovské prázdné prostory. A nakonec i samotné částice jsou při pohledu zblízka pouze vlnou, vibrací, energií čímž se nám samotná částice jakoby rozplývá před očima. Tedy poznání moderní fyziky a prastarých náboženstvích se spolu střetávají.

Není to jen fyzika, ale i psychologie, jako místo setkání vědy a náboženství. Moderní výzkumy mimořádných stavů vědomí, ukazují, že v hlubinách našeho vědomí se setkáváme s realitou, která překračuje náš hmotný svět a který shoduje se zážitky vizionářů všech náboženských kultur světa. Jsou to např. výzkumy zážitků lidí, kteří přežili klinickou smrt či zkušenosti z hluboké hypnózy.

Co říci na závěr. Zda se nazýváme ateisté či věřící není tak důležité. Důležité je, jak se chováme a co v životě vykonáme.