O svobodě a strachu
O době komunismu kdy jsem vyrůstal se říká, že to byla doba strachu. Říci veřejně něco, co bylo v rozporu s politikou KSČ pro dotyčného znamenalo konec jeho kariéry.
Pád komunismu v roce 1989 byl nesen heslem spojeným ze svobodou a koncem doby strachu.
Na první pohled jsme cíle dosáhli. Každý již veřejně může kritizovat vládu, existuje možnost svobodně demonstrovat, cestovat do ciziny atd. Jsme, ale skutečně svobodní a beze strachu. Odpovídám jednoznačně NE.
Skutečná svoboda člověka není dána politickým zřízením. Ta je dána námi samými, našimi postoji k sobě, druhým lidem, uznávanými hodnotami. Z tohoto hlediska jsme méně svobodní než kdykoliv předtím.
Začíná to školní docházkou. Žáci, kteří projevují zájem o hlubší vzdělání, aktivitu stávají se terčem posměchu svých spolužáků. Už jsem tu psal o výsměchu části třídy nad dotazem studenta ohledně aktualizace mých stránek o nové články. Pokud zveřejním výzvu s žádosti o pomoc při správě stránek, objeví se odpovědi stejného typu : jen anonymně, abych nebyl terčem šikany. Úroveň vzdělání mladé generace klesá, není se čemu divit.
Jdeme ale dál. Člověk začíná pracovat a stává se obvykle zaměstnancem nějaké firmy. Někde jsou poměry slušné, ale velmi často obava ze ztráty zaměstnání vede lidi ke strachu. Ke strachu který umožňuje zaměstnavatelům porušovat zákoník práce a nejrůznějšími způsoby šikanovat zaměstnance.
A co další oblasti života. Uvedu pár příkladů i z diskuze na mých stránkách.
Taková rodina, která má poskytovat lidem jistoty a pocit bezpečí. Mladý člověk se rozhodne přestat jíst maso. Okamžitě čelí ataku, že přece nebude dělat rodině ostudu. Maso jí všichni okolo, tak ho musíš jíst také slyší. Co naplat, že světová zdravotnická organizace prohlásila vegetariánskou stravu za nejvhodnější pro život. Jeden mladík vidí ve svém pokoji postavy duchů. Má strach to říci doma a když to řekne rodina ho považuje za blázna. Co je neměřitelné to neexistuje a kdo něco takového vidí patří na psychiatrii prohlásil i jeden bývalý ministr zdravotnictví a člen spolku sysifos. Co naplat že v celosvětové literatuře je popsáno řady případů kdy prokazatelně zdraví lidé mají tyto vize.
Co taková věda, která si klade za cíl objektivně poznávat svět. Podívejte se na youtube.com na video „ Oregonský vír“ o zvláštní geologické anomálii v Americe. Zkoumal to někdo ze současných vědců a nositelů Nobelových cen. Píše se o tom ve vědeckých časopisech? Víte, proč ne? Každý z vědců se bojí o tom psát, protože jevy ke kterým tady dochází odporují základním vědeckým dogmatům jejichž zpochybněním nastává konec kariéry každého vědce, který tak učiní. Takže raději se všichni tváří, že tento jev neexistuje.
Co svět politiky. Je to tam jiné? Šlo by psát dál a dál.
Vypadá to beznadějně, ale naděje tu je. Jeden americký psychiatr B.Weiss, který kdysi v hypnóze objevil, že naše problémy v životě jsou z velké části způsobené zážitky z minulých životů dostal strach. Bál se tyto zkušenosti publikovat z obavy, že tím skončí jeho kariéra. Nakonec to udělal a byl překvapen. Začali k němu soukromě chodit různí vědečtí kolegové kteří mu vyprávěli různé duchovní zážitky, které sami měli a z obav o zesměšnění o tom nemluvili.
Náš život je škola. Obsahuje lekce kterým se máme učit. Jsou i zde lekce vedoucí ke zvládání strachu. Každý z nás tyto lekce bude procházet stále a stále dokud se ze svým strachem nevyrovná a vnitřně se od strachu neosvobodí. Takovou lekcí nyní projde i celá naše civilizace. Situace politická, ekonomická, ekologická se bude stále zhoršovat, že ignorovat to, tak jak dosud většina z nás dělala už nepůjde. Ocitneme se v roli člověka, který se bojí vyskočit z okna domu, ale v důsledku požáru který zachvátil celý dům již nemá jinou možnost.
Pak se my i doba změní. Nastane úsvit nové doby, doby skutečné svobody.