O krizi

Hospodářská krize, Finanční krize, Dluhová krize, Společenská krize jsou slova, které se nyní skloňují ve všech pádech, takřka na každém kroku.

Pokusme se zamyslet hlouběji nad příčinami a řešeními krize, tak jak se o tom na ekonomických serverech zpravidla nepíše.

Pojďme se podívat na libovolné mraveniště, nebo k včelímu úlu. Uvidíme dokonale fungující společenství organismů. Jak je to jen možné, když inteligence mravenců, či včel je tak malá v porovnání s inteligencí člověka? Příčiny jsou dvě. Tou první je intuice. Zvířata na rozdíl od člověka svou intuici nepotlačili a tak mnohdy jednají lépe a efektivněji než člověk. Tou druhou příčinou je, že každý zvířecí jedinec tohoto společnosti jedná tak, jak cítí, že by měl jednat.

Podívejme se na každý živý organismus. Jeho zdraví je podmíněno souhrou všech buněk, který ho tvoří. Jak by asi dopadlo zdraví člověka, kdyby si jeho červené krvinky řekly, že už je nebaví přenášet kyslík? Odpověď je jasná. Zahynul by a s ním i jeho červené krvinky.

Přesně tak se velmi často chováme my lidé. Podlehli jsme egoismu a místo celku jsme začali často myslet pouze na sebe. Stále to vidíme v nekonečně mnohých podobách, které tu jistě nemusím připomínat. Výsledky jsou katastrofální. Ekologická devastace Země. Hospodářské krize. Mezilidské vztahy. Nárůsty depresí a sebevražd.

Hovoří se o řešení krize. Mluví se o úsporách i o velkých finančních injekcích. Mluví se o ekologických konferencích a Kjotských protokolech. Ale jsou tyto poslední iniciativy řešením krize? Jistě ne. Z jednoduchého důvodu. Neřeší příčinu krize, ale pouze následky.

Jak bude asi vypadat další vývoj. Brzy se ukáže, že všechna ekonomická opatření selhala. Budeme se dál víc a víc propadat do hlubší a hlubší krize, která bude postihovat stále širší okruh lidí. Ekonomika států se nakonec  zákonitě zhroutí. Přijde beznaděj, pocit, že není východisko.  A teprve tehdy na samém dně se objeví snahy nalézt skutečné řešení.

Stále víc a víc lidí si uvědomí podstatu krize. Bude to nejen utrpení, ale také vliv nového věku vodnáře, který již nyní stále více ovlivňuje dění ve světě přírody a lidí. Pomalu se začne tvořit zcela jiná společnost, která nebude založena na sobectví ani na boji. Základní hodnotou společnosti bude vzájemnost a solidarita. Každý zde nalezne své místo. Bude pracovat pro celek a zároveň se celek o každého postará. Pojem socka zde již nebude mít místo. Změní se i vztah k přírodě. Nebudou krvavá jatka pro zvířata ( vlastně novodobé koncentrační tábory s tou výjimkou, že tvorové zde nejsou usmrcovány plynem, ale elektrickým proudem ) a zároveň svět techniky bude využívat technologií, které budou v souladu s přírodou.

Mnozí si jistě řeknou a také mi psali do internetových diskuzí, že jsem nenapravitelný snílek a idealista. Že lidé jsou a budou sobci vždy, že bez sobectví by nebyl pokrok. Je to vymýváním mozků, že řada z nás přijímá tento názor. Je to zájem těch, kteří drží otěže moci. Říká se tomu rozděl a panuj. Je to většinou úspěšná strategie postavit jednotlivé sociální skupiny proti sobě. Ale jak se říká boží mlýny melou pomalu, ale melou jistě. Lidé časem tento trik prohlédnou. A mamon moci a peněz svrhnou.