Putování tajemnými místy středních Čech

22.08.2011 09:09

Když v půli srpna meteorologové konečně předpověděli déle trvající hezké počasí bez deště, sbalil jsem si spacák, karimatku a vyrazil na vandr do Čech.

Cílem cesty bylo navštívit několik míst z nichž většinu jsem v životě dosud neviděl.

Má cesta trvala tři dny a začala okolo 13.hod 16.8 v úterý v malém městečku Karlštejn, kde jsem dorazil vlakem z Prahy. Hrad tyčící se nad městečkem jsem v minulosti navštívil již 2x a tak jsem kolem pouze prošel a vzpomínal hlavně na nádhernou kapli svatého kříže, nejcennější část slavného hradu.

Z Karlštejna jsem vyrazil po nejstarší oficiální turistické cestě v Čechách směrem na Beroun. Přičemž jsem krátce odbočil k přírodnímu útvaru Malá Amerika ležící 3km od Karlštejna ( Velkou Ameriku jsem nestačil navštívit ). Je to impozantní vápencový lom, na jehož dně leží průzračné jezero. Místo, v jehož skalách se nachází jeskyně, které prosluly záhadným zmizením několika lidí. V jezeru se koupala rodinka. Záhadou pro mně bylo jak se dolů dostali. Na první pohled jsem žádnou cestičku dolů neviděl.

Z této trampské osady jsem pokračoval dál lesem po turistické cestě. Byla obklopena lesem, téměř pralesem a  byla docela bahnitá po nedávných deštích. Turisté tu téměř nebyli a tak jsem měl téměř pocit, že procházím nějakou pravěkou krajinou ( okolní místa jsou známá nálezy četných zkamenělin pravěkých organizmů ).

 

Svatý Jan pod Skalou

Nakonec jsem došel do cíle cesty Svatého Jana pod Skalou. Jedná se o malou vesničku s pár domy, ale s o to slavnější minulosti. V 9. stol. zde údajně žil v jeskyni poustevník svatý Ivan, se kterým se na lovu setkal i tehdejší první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj. Jeskyně se nachází uvnitř tamního kostela, který zrovna procházel rekonstrukcí. Do jeskyně se mi, ale podařilo dostat a měl jsem zde možnost strávit sám 20 min  přemýšlením o životě dávného poustevníka, jehož ostatky byly pravděpodobně v jeskyni nalezeny ( výzkum potvrdil kostru starou cca 1000 let z člověka živícího se chudou stravou ).

Vedle jeskyně jsem ještě načerpal vodu z léčivého pramene a po teplé večeři v místním hotelu  Obecná škola jsem se vydal nahoru na skálu. Cestou jsem se ještě zastavil u bývalého vápencového lomu, kde je zřízeno muzeum těžby vápence a poté již došel na vrchol úchvatného vyhlídkového místa z něhož máte sv. Jan a okolní kopce jako na dlani. To už, ale byl večer a já přemýšlel kde přespat.

Rozhodl jsem se pro malebné místo vedle kapličky, postavené kousek nad vesnicí na místě, kde se Ivanovi údajně zjevil Jan Křtitel. Rozdělal jsem spacák a chystal se usnout. To ale nešlo. Nejdříve mně pobolívala hlava a pak jsem začal pociťovat stále větší chlad. Nakonec jsem usnul až po půlnoci. Ještě za tmy v 5 hod jsem, ale musel opět vstávat abych se včas stihl dostat do dalších cílů putování. Sbalil si věci a s baterkou se vypravil do 6km obce Srbsko ležící u Berounky na nádraží. Venku byla hustá mlha, takže z okolní krajiny toho moc vidět nebylo.

 

Kounovské kamenné řady

Ze Srbska jsem se třemi vlaky přes Beroun a Rakovník dostal až do obce Kounov. Odtuď jsem se pěšky vypravil na nedalekou náhorní plošinu proslavenou tzv. Kounovskými kamennými řadami. Mlha se konečně rozpustila a tak jsem mohl nasávat krásu okolní krajiny, kterou si jistě ne náhodou zvolili jako sídlo dávní lidé. První zastávkou byla zrovna opravovaná kaple sv. Vojtěcha, místo kde údajně sv. Vojtěch modlitbou vyvolal déšť v době sucha, které sužovalo tamní obyvatele. Poté jsem procházel kolem místa bývalého keltského hradiště a nakonec došel k samotným kamenným řadám. Tvoří je řady kamenů orientovaných v souladu s pohyby slunce na obloze. Dodnes se vedou spory o jejich původu a účelu. Jsou pravděpodobně starší než 3000 let a vedle astronomického měly hlavně kultovní význam. Podle řad z daleko větších kamenů ve Francouzském Carnaku na něž svou orientací navazují se jím někdy říká český Carnak. A opravdu na těchto místech jsem pociťoval přísun energie a  jakoby propojení země s nebesy. Jak hloupý je dnešní civilizovaný člověk, který myslí, že jeho věda a technika je tím nejvyšším vrcholem poznání. Tito primitivní lidé o světě v mnohém věděli více než my o čem svědčí tyto stavby jejichž účel je pro vzdělance dnešní doby odchovaných čistým rozumem tak nepochopitelný, protože potlačili citové intuitivní myšlení, které rozvíjely tyto megalitické civilizace. .

 

Říp

Po prohlídce řad jsem opět nastoupil na dopravní prostředky a přes Louny a Roudnici nad Labem jsem dojel do Citiněvsi- obci pod horou Říp. Hora Říp je nejen místo slavné historie spjaté s legendami. Ale podle mnohých i významné krajinné duchovní a silové centrum Evropské a světové. Byl jsem zde již mnohokrát, ale takhle sám teprve po druhé. Už při výstupu na vrchol jsem vnímal prastarého ducha hory, která byla kdysi ostrovem ve velkém jezeru a později kultovním místem na jehož vrcholu nevyrostlo nikdy opevněné sídliště, i když bylo středovým bodem osídlení mnoha dávných kultur.

Zpocený jsem vyšel na vrchol a pak se do večera již jen kochal pohledy na různé strany Čech a na zapadající Slunce nad Českým Středohořím. Po setmění jsem opět ulehl a tentokrát i brzy usnul. Zdál se mi jeden zajímavý sen. V něm jsem stál na Zemi na odlehlém místě se skupinou přátel a dostal otázku, zda si přeji setkat se zástupci mimozemské civilizace. Když jsem řekl, že ano, na místo setkání po kolejích přijel malý vlak, z něhož vystoupili dvě bytosti. Nebyli to lidé. Měli delší prsty a pro mně tak trošku nezřetelný, ale jasný obličej. V první chvíli jsem dostal strach. Existují skupiny negativních mimozemštanů- tzv. šedivých, kteří podle zpráv hlavně z USA unášejí lidi a dělají s nimi různé nepříjemné pokusy. Můj strach, ale rychle zmizel. Bytosti byly velice přátelské a bezprostřední. Každému z nás podali ruku. I když byli civilizačně výše než my, nejevili žádný dojem nadřazenosti, právě naopak. Byli více lidmi než běžní lidé s kterými se setkáváme denně na ulici. Na to co vykládali si bohužel nepamatuji, vnímal jsem, ale hloubku jejich slov která ukazovala na  jejich moudrost. Vzpomínám si jen, na odpověď na můj trošku žertovný dotaz " Jak, to, že existujete, když naši vědci tvrdí, že zde nemůžete být". Hovořili o tom, že nejhorší zlo na naší Zemi je náš materialismus.

Ráno jsem se sbalil, podíval se na východ slunce a před 8.hod vyrazil z Řípu dál pěšky do Roudnice nad Labem.

 

Kutná Hora

Z Roudnice vyrazil vlakem do Prahy a pak do Kutné Hory. Zde od nádraží do centra sluncem rozpáleného města Kutná Hora. Je to středověké centrum těžby Stříbra a mincovnictví. Razili se zde ve středověku mince používané v celé tehdejší středověké Evropě. V městě jsem navštívil hlavně katedrálu sv. Barbory, druhou největší po Svatovítské v ČR zdobenou mimo jiné výjevy z hornického života. Za vstup jsem zde zaplatil 60Kč. V Kutné Hoře je totiž vstup do každé historické památky včetně kostelů zpoplatněn. Vzpomínal jsem na Francii, kde jsou tyto vstupy zdarma. Poté jsem si prošel uličkami starého města lemovanými muzei a řadami obchodů s drahými kameny a mířil opět na nádraží.

Odsuď už jsem přes Kolín opět mířil domů. Nejvíce jsem se těšil na sprchu, že konečně spláchnu třídenní pot.

Fotografie z cesty viz. http://zpv-ekologie.webnode.cz/album/fotogalerie-stredni-cechy-srpen-2011/#karlstejn-jpg.