Putování jižní Moravou

28.08.2011 13:12

 

Byl to pořad Václava Cílka a Květy Fialové Magické hory, věnovaný Pálavě, které byl impulsem k uskutečnění této  cesty na jižní Moravu. Projít Pálavu a další zajímavá přírodní, historická a duchovní místa jihovýchodní Moravy, to byl hlavní cíl mého putování. Cestu jsem naplánoval na tři dny 24-26.8. za předpovědi extrémně teplého počasí, což  sice bylo nevýhodou během dne, ale o to, to bylo příjemnější v noci, kdy jsem se „ pod širákem“  nemusel obávat chladu.

 

Mikulčice

Vyrazil jsem vlakem ráno z Ostravy do Hodonína a odtud autobusem do obce Mikulčice. Téměř 4km jsem ještě musel ujít, abych se dostal do stejně zvaného slovanského hradiště. I když v kronikách se o tomto místě přímo nehovoří, rozsáhlé archeologické nálezy ukazují, že se jednalo o významné sídlo z dob Velké Moravy. Cesta i přes horko byla velice příjemná. Cesta k místu a samotné místo má své osobité kouzlo. Potvrdila to i zdejší průvodkyně, která hovořila o tom, že řada lidí zde cítí zvláštní, jakousi magickou atmosféru. Je to možná díky postavě Konstantina a Metoděje, kteří snad zde také pobývali. Jejich dílo a život vypovídají mnoho o hloubce duchovního poznání těchto soluňských bratří. Oba nejen šířili kulturu ducha na Velké Moravě, ale tím, že pokřtili přemyslovce Bořivoje a Ludmilu ovlivnili výrazně i duchovní dějiny Čech vlastně až do dnes. Vždyť  svatý Václav, duchovní patron naší země  byl vychován v křesťanském duchu právě babičkou Ludmilou a svým způsobem byl tedy pokračovatelem Cyrilo-Metodějské tradice.

 

Pavlovské vrchy

Z Mikulčic jsem  autobusem vyrazil do Břeclavi a poté vlakem až do Mikulova. Vystoupal jsem na zdejší vyhlídkový bod- Svatý kopeček s vybudovanými kapličkami symbolizovanými křížovou cestu. V tom horku okolo 34st.  výstup stál opravdu zato, byl ale odměněn hezkou vyhlídkou na město a okolí.

Na okraji města jsem navštívil ještě jeskyni s tzv. jezerním dómem o které byla před pár dny reportáž v TV. Zdejší teplota 8st. byla příjemně zchlazující.

Poté již má cesta směřovala skrz pavlovské vrchy. Blížil se již večer a tak již nebylo tak strašné vedro. Cestou jsem míjel vinohrady. Procházel přes skalnatá sedla, kráčel v okolí zříceniny sirotčího hradu, ulicemi obce Kletnice až již za tmy došel na nejvyšší bod cesty pod nejvyšším vrcholem pahorkatiny Děvín ( 550m n.v.).

Utábořil jsem se zde na široké nádherné vyhlídce na okolní krajinu a v teple tropické noci vleže pozoroval tisíce hvězd na obloze. Klid  narušovali jen poněkud vzdálené blesky  někde nad Rakouskem a později silný vítr a ženoucí se oblačnost když jsem se ve 3 hod ráno zbudil.

Vítr se nakonec uklidnil a oblačnost opět začala miznout, a tak ráno jsem  mohl kochat pohledem na vycházející slunce nad Novomlýnskou nádrží.

Sbalil jsem si batoh a přes zříceninu hradu Děvičky jsem sestoupil dolů do obce Dolní Věstonice, známé především jako rozsáhlé pravěké naleziště symbolizované  soškou Věstonické Venuše.

Sestoupil jsem k Novomlýnské nádrži a zaplaval si v zdejších prohřátých vodách.

 

Lednicko-Valtický areál

Nasedl jsem opět do autobusu a zamířil do obce Lednice. Lednice je hlavním centrem lednicko- valtického areálu, oblasti rybníků, meandrů řeky Dyje, lužních lesů, umělých zahrad a staveb inspirovaných např.  řeckou či arabskou architekturou. Za vybudování staveb vděčíme rodu Lichenstejnů, který tuto oblast vlastnil nepřetržitě po více než 500 let.

Já  si prošel lednické zahrady s rybníky a vodními kanály, po kterých se můžete projet loďkou a vystoupil na místní vyhlídkový bod- minaret z 18 stol.

Pak zamířil autobusem do Břeclavi a prošel blízkou archeologickou osadu z Velké Moravy Staropohansko, pojmenovanou podle důkazů návratu k pohanství zdejších obyvatel po pádu Velké Moravy na poč. 10stol. způsobeném vpádem Maďarů z východu.

 

Vrch Modla

Z Břeclavi jsem vlakem zamířil do Starého Města u Uherského hradiště a odtud autobusem do obce Buchlovice- jedním ze vstupních bodů do nedalekých Chřibů. Po 4km jsem došel až k zdejší dominantě hradu Buchlov. Ten ale nebyl cílem cesty. Tím byl vrch Modla známý spíše jako Barborka, podle názvu místní kaple zasvěcené sv. Barboře.

Zde jsem strávil svou druhou noc a ne náhodou. Je to místo málo známé, ale přesto velice významné z duchovního i historického hlediska. Žili zde lidé již před 3000let. Jistě ne náhodou to místo později objevili Keltové, či ještě později Františkáni. Byl jsem na to místě podruhé v životě. Poprvé to bylo vloni v rámci akce Duchovní univerzity Bytí. http://www.dub.cz/cs/vylet-duchovni-mista-nasi-zeme.php

A jaké byly mé zkušenosti z tohoto místa?  Když se setmělo dostal jsem trošku strach. Místo je obklopeno docela hustým lesem a v noci se z něj ozývaly nejrůznější zvuky.

Pak jsem si, ale uvědomil, že všechny tyto strachy vyplývají z pocitu oddělení od celku. Pokud se přeladím a přijmu sebe jako nedílnou součást všeho a celé přírody, k tomuto strachu není důvod. Na tomto místě to šlo poměrně snadno. Cítil jsem se zde daleko lehčeji než na jiných místech a snadněji se ladil k pravdám „ Bytí“ a k vnímání svého Jsem. Posilněný tímto zážitkem jsem ráno vyrazil na 8km cestu do Velehradu. Sestup z kopce trasou kterou jsem zvolil byl docela náročný a podobal se trošku horolezeckému sestupu. Pak již byla cesta snadná až do Velehradu.

 

Velehrad a Modra

Velehrad je známým křesťanským poutním místem na Moravě, které navštívil i papež. Navštívil jsem tamní baziliku, která nyní prochází rekonstrukcí.

O Velehradu se hovořilo v minulosti jako o hlavním centru velkomoravské  tradice Konstantina a Metoděje, ale archeologické výzkumy to nepotvrdily.

Jeden kilometr za Velehradem se, ale na malém kopečku nachází v obci Modrá kopie původního kostelíka snad již z 8 stol. a vedle něj jeho původní základy. Možná tu stál nejstarší kostel na našem území vůbec. Pod ním se nachází skanzen přibližující naše dnešní domněnky o životě  dávné velkomoravské vesnice.

 

Uherské Hradiště a Staré Město u Uherského Hradiště

Okoupal jsem se ještě v místním rybníku a autobusem vyrazil do Uherského Hradiště. Vyrazil jsem pěšky na nedaleký kopec v osadě Sady, který také aspiruje na významné duchovní centrum Velké Moravy díky rozsáhlému základu kostela a přidružených staveb. A jak už to tak bývá i toto místo má své kouzlo dané svou polohou s vyhlídkou na okolní krajinu. Na hodinku jsem si lehl do stínu abych unik tomu nejpalčivějšímu polednímu vedru.

Poté již vyrazil 6km  přes celé dvě města až k nádraží ve Starém Městě. Po cestě jsem se ještě osvěžil koupelí v řece Moravě oddělující obě města a na chvíli zdržel v památníku Velké Moravy nacházející se ve středu Starého Města.

 

Po příjezdů domů jsem ještě večer vyrazil na nedaleké letiště nad Frýdlantem a možná naposledy letos si užít  pohledu na noční oblohu za teplého večera. A noc to byla opravdu rekordně  teplá. Teplota neklesla pod 26 st. V té následující již bylo ráno venku pouhých 13st.

Článek je doplněn několika fotografiemi.