O cestě do Itálie

 Mám rád cestování s řady důvodů. Rád poznávám nejrůznější místa Země. Krásy rozmanité přírody, architektonické skvosty, místní lidi i vlivy různých míst. Cest jsem absolvoval již celou řadu. Byly zajímavé nejen tím co jsem viděl, ale přinášely i mnohé podněty k zamyšlení nad mým životem i nad životem okolních lidí, nad tím jak svět funguje, nad náhodami které ve skutečnosti náhodami nejsou atd.

Letos jsem v květnu jen na dva dny zamířil do severní Itálie, podobně jako v loňském roce. V tom minulém byl cílem mé cesty Turín. Město ve kterém právě probíhala výstava Turínského plátna, relikvie do které byl podle všech indicií po své smrti zabaleno tělo Krista. Bylo to 15.5 2010, kdy jsem spatřil toto roucho, jako připomínku 2000 let starého příběhu hnusné vraždy nevinného duchovního člověka. Příběhu, který více než cokoliv jiného nám při pohledu na krvavé stopy ukazuje „ Kdo je to člověk a co dokáže“.

I tato letošní cesta měla jistý duchovní podtext. Byl to opět 15.květen jako den, kdy jsem chtěl navštívit jedno málo známé, ale přesto duchovně velice zajímavé místo. Ale o tom za chvíli.

Na zájezd jsem se vydal s jednou brněnskou cestovkou spolu s mojí maminkou.

Jako u většiny mých cest, nyní opět bylo předpovídáno převážně škaredé počasí se silným deštěm. Přesto opět jako u většiny cest nakonec první den bylo krásně slunečno a teplo. A ten druhý pršelo převážně jen dopoledne a spíše slabě.

První den jsem prožil v Benátkách. Městě na ostrovech, které jistě na každého zapůsobí romantikou kanálů s projíždějícími gondolami, úzkými uličkami, velkolepým chrámem svatého Marka…Večer a noc jsem strávil v blízkém letovisku pár metrů od moře. I když byla teprve polovina května, moře již mělo 25st. a koupel v něm byla velice příjemná.

Druhý den byla cílem návštěvy Verona. Místo spojené s příběhem o Romeu a Julii ( její dům je nevětším cílem návštěvníku tohoto města ). Mým cílem byla, ale především návštěva jednoho málo známého kostela. Již před mnoha lety o něm vykládal na přednášce Tomáš Pfeiffer, jako o místě, kde je člověk doslova duchovně nadnášen a mizí pocit fyzického těla.

Kostel jsme poměrně snadno našli. Právě v něm probíhala mše. To se nám v první chvíli moc nelíbilo, protože jsme si přáli býti tam sami v klidu. Ale jak se později ukázalo, kostel byl po mši zavřen a tak v jiný čas by jsme se tam ani nedostali. Jeho atmosféra byla opravdu úžasná a bylo cítit, že je to hodně silně duchovní místo. Udělal jsem si tu i několik fotek. Na jedné z nich je patrno hodně různobarevných koulí. Skeptik by řekl, že je to znečistěným objektivem. Podotýkám, ale že na jiných místech se žádné podobné útvary nevyskytovaly. Tato fotografie jako jedna ze čtyř, umístěných na tomto webu je na https://zpv-ekologie.webnode.cz/album/fotky-z-italie/#ve-veronskem-kostele-jpg

Závěrem zájezdu byla ještě návštěva  jezera Lago di Garda a lázeňské městečka  Sirmione. Projížďka na jezeře byla docela zajímavá. Vlny byly velké jak na otevřeném moři.

Cesta domů byla zpestřena ještě pohledem na čerstvě zasněžené vrcholky Alp  osvětlené zapadajícím Sluncem.