Pravda a dogma

Hledání pravdy jen málokdy je přímočaré. Spíše lze přirovnat k cestě labyrintem. Jednou jdeme nalevo, pak dopředu, pak zase napravo, chvíli zpět až nakonec po strastiplném putování docházíme k cíli.

Je mnoho nástrah které čeká na hledajícího. Jsou v nedokonalosti jeho myšlení a osobnostní kvality. Jsou i ve vnějších vlivech které na něho působí. Staří Indové nazvali svět Majou - iluzí. Komenský ve svém poutníkovi hovoří o symbolických brýlích, které zkreslují poznání skutečného stavu světa. Jsme tak ponořeni do dění ve světě, že nám uniká proč vlastně žijeme. Často se honíme za chimérami jako je vyšší postavení, větší majetek a přitom s rostoucím bankovním kontem daleko víc ztrácíme než získáváme.

Jednou z nejnebezpečnějších nástrah je dogma. Je v lidské společnosti zvykem, že když někdo, kdo se v ní těší autoritě něco stále opakuje, většina lidí tomu uvěří i přesto, že je to třeba logický nesmysl. Je to zpravidla lidská pohodlnost a lenost přemýšlet, která k tomuto stavu vede. Dogmat je celá řada : politická, výživová, vědecká, náboženská a nejrůznější zvyková dané doby. Např. že člověk musí být tzv. úspěšný, že musí mít vlastní rodinu, že musí mít takový a takový účes atd. Vede to zejména v dnešní době u mnohých ke komplexu méněcennosti. To v případě, že ze své pozice nevyhoví potřebám doby.

Blíže si všimneme dvou druhů dogmat vyplývajících z nerovnováhy myšlení : náboženská a vědecká

Náboženské dogma pramení z převahy víry ( citu ) nad rozumem. Vyskytují se i dnes v nejrůznějších náboženstvích, ale jejich doménou byl hlavně středověk. Všechno bylo podřízeno tvrdému dohledu církve. Kdo se odchýlil od linie církve, stal se kacířem. Byl podrobován mučení svatou inkvizicí a nakonec často končil na hořící hranici. Jednotlivé církve se utápěly v bratrovražedném boji. A to přesto, že na počátku všech stála jediná osobnost Ježíše. Dodnes existuje mnoho náboženství a věr. Pravda je, ale jen jedna. Znamená to, že alespoň v části učení se musí mýlit. Bylo by dobré se zamyslet nad dogmaty. Přijat to co je logické a ve shodě s fakty. A nebát se odmítnout to, co se s tímto neshoduje.

Vědecké dogmata jsou dogmata moderní vědecké éry. Souvisí s převahou racionalismu nad citem. Projevují se různým způsobem. V prosazování techniky, která nám jakoby pomáhá, ale ještě více nás ničí svým hlukem, výpary, elm. smogem atd. Ve víře v neomezené schopnosti vědy. Opět se vytváří dogmata co je pravda a co je vědecké a co ne. Ti kteří se odchýlí naštěstí už neskončí na hranici, ale jsou ničeni jinak. Jsou označeni za pavědce a šarlatány. Jsou zesměšňováni a uráženi. Někdy i vyhazování z univerzit a jsou jím odebírány granty atd. Přitom historie je plná takových objevitelů, kteří po čase byli uznání

Není tak dávno doba, kdy vědci se báli přiznat, že uchovávají meteority, protože by byli zesměšněni. Jen hlupák může věřit tomu, že z nebe padají kameny tvrdila tehdejší francouzský akademie věd. Byli vysmívání ti, kteří se pokoušeli zkonstruovat letadlo. Byl zesměšňován A. Wegener, objevitel teorie pohybu kontinentů . Je mnoho toho co narušuje přijímaný vědecký obraz světa a současné teorie. Lidé kteří řadu let nejedí a přesto žijí. Lidé, kteří se nerozloží po smrti atd. Věda by si měla přiznat omezenost svých teorií. A nebát se opustit svá dogmata o hmotě, jako jediné realitě světa.

Domnívám se, že příští desetiletí budou obdobím opouštění dogmat. Náboženských i vědeckých. Nakonec se oba proudy myšlení vzájemně spojí. Věda přijme duchovní realitu světa. Náboženství pak kritickou hodnotu rozumu.

Ve fotogalerii spatříte obraz Mojžíše rozbíjejícího desky zákona. Ukazuje na obvyklý způsob chování lidí vůči vysokým duchovním učitelům. Chvíli se vzdálí a už se vracejí k starým zvykům a způsobům myšlení. Uvidíte obraz inkvizičního soudu, který obžaloval Galilea bez ohledu na jasnost jeho vědeckých důkazů. Spatříte udělování bludných balvanů, spolkem Sysifos těm, které považují za šiřitele pavědy. A konečně amerického rofesora, který kvůli výzkumům UFO byl nejen zesměšňován svými kolegy, ale dokonce vyloučen i z VŠ.