Cesty hledání pravdy

Existují dvě základní cesty hledání pravdy.

První cesta představuje vědecké poznání s použitím metod pozorování, měření a experimentů. V dnešní době vyžaduje velice drahou přístrojovou techniku a provází jej mnoho omezení dané nedokonalostí přístrojové techniky a metodami zkoumání přírody.

V oblasti vesmíru jsme omezeni pro vesmírná měřítka docela nízkou rychlosti světla. Díky ní nejsme schopni vidět vesmír jaký je, ale pouze jaký byl v minulosti. Čím dál se díváme, tím starší dobu pozorujeme.

V poznávání mikrosvěta narážíme na tzv. kvantovou realitu. U atomů a částic se projevují vlnové vlastnosti a díky principu neurčitosti nejsme schopni objektivně popsat realitu mikrosvěta, přičemž k popisu používáme jen pravděpodobnostní statistické metody.

Druhá cesta využívá k poznání světa lidské mysli respektive ducha. Tato cesta není spojena s žádnými finančními náklady ani omezeními spojenými s vědeckými metodami. Její omezení vyplývají pouze z naší osobní nedokonalosti. Mysl a vědomí  je  nekonečné. Její dosah není omezen ani rychlosti světla, ani sebemenšími rozměry. Duchovně připravený člověk tak  může být v okamžiku pouze svým vědomím v jakémkoliv místě vesmíru i cestovat do nejhlubšího nitra hmoty..

Poznává, že pozorované rozpínání je pouze projevem cyklického dechu vesmíru, kdy v důsledků měnících se čtyř základních vlivů : odstředivosti, klidu, žáru a dostředivosti vesmír stále pulzuje.

Poznává také pravdivost výroku Alberta Einsteina " Bůh nehraje v kostky ",  výroku který kriticky reagoval  na tvrzení osobností tehdejší kvantové fyziky, chápající děje v mikrosvětě jako děje náhodné. Poznává, že  atomy  z nichž se skládá hmota jsou jen sluneční soustavy nižšího vesmíru, jejíž obyvatele vnímají čas a rozměr v " jejich  atomu" stejně jako my vnímáme rozměry naší sluneční soustavy.

Vědecké metody poznávání nejsou zpravidla spojena se změnou osobnosti badatele. Naopak jsou příklady, kdy se vědec stává pyšným na dosažené výsledky poznání a vyvyšuje se nad ostatní. Při duchovní cestě se s poznáním mění i samotná osobnost poznávajícího. Člověk se stává  moudrým a pokorným k řádu světa. Tyto dvě cesty nejsou ostře oddělené. Mnozí slavní vědci dospěli k objevům náhlým intuitivním osvícením např. ve snu. Patřili mezi ně takoví velikáni jako Einstein, Bohr a mnoho dalších.

Ve fotogalerii jsou obsaženy oba přístupy k poznání. Uvidíte zde velké dalekohledy, mikroskopy i urychlovače sloužící ke studiu elementárních částic hmoty. Najdete zde i obrázky spojené s objevy vědců ke kterým dospěli náhle, intuicí ve snu.

Druhá část fotogalerie je věnována cestě rozvíjející ducha. Tuto cestu popsali  velcí duchovní mistři minulých kultur.Má svá pravidla a postupy. Základní principy cesty shrnuli do duchovních symbolů. Jsou to hlavně symboly rovnováhy ( symbol rovnoramenného kříže ) dvou protikladných vlastností z nichž základní je soustředění- rozptyl a nadšení- klid, symbol duchovní cesty ( z dvojnosti do jednoty ) a symbol nekonečnostii a dokonalosti ( kruh, koule ). Tato cesta je i cestou lásky ( symbol duchovního srdce ), která v člověku roste s rostoucí schopnosti empatie- vcítění do druhých. Na konci mizí protiklad mezi tím kdo poznává a tím co je poznáváno. Já bytosti se stává vším co je a poté i co není- splývá s Podstatou neboli Bohem. Symbolem tohoto okamžiku je průchod vrcholem pyramidy- symbolem vývoje od hmotného počátku ( základny pyramidy ) až nakonec cesty( vrchol pyramidy), místem kdy se dvojnost a čtvernost základních vlastností mění v jednotu. Ve fotogalerii tak uvidíte duchovní symboly a obrazy lidí kteří v historii světa touto cestou šli. Na závěr uvidíte Jozefa Zezulku sedícího za stolem, u kterého ve svých 33 letech  v roce 1945 prožil něco co se nestává na duchovní cestě člověka každý den. Náhle bez přípravy o velikonocích prožil ve svém bytě na Smíchově  zvláštní zážitek rozevřeného vědomí. Od této chvíle znal  odpověď na každou otázku týkající se duchovní filozofie.